﻿
&names=date,name,shortName|
*,"45. peruť","No. 45 Sqn"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"45. peruť vznikla 1. března 1916 v Gosportu jako stíhací-průzkumná jednotka se Sopwithy 1½ Strutter. Po nasazení ve Francii v říjnu 1916 utrpěla vysoké ztráty, protože její stroje překonávaly německé letouny. Kvůli stávkám v britském leteckém průmyslu musela v dubnu 1917 přijmout roj opotřebovaných dvoumístných Nieuportů 12, aby udržela bojový stav. Po obnovení dodávek Strutterů byly tyto nechtěné stroje 8. května vyřazeny.
V červenci 1917 přešla 45. peruť po přezbrojení na Sopwith Camely do stíhací role. V listopadu byla jako součást anglo-francouzských sil vyslaných k posílení italské fronty přesunuta do severní Itálie proti Rakousku. Létala zde útočné hlídky a útoky na pozemní cíle až do září 1918, kdy se vrátila do Francie. Jako součást Independent Force měla přezbrojit na speciálně upravené Snipy pro dálkový doprovod, plán se však neuskutečnil a peruť po zbytek války pokračovala s Camely v běžných stíhacích misích.
Do konce války si 45. peruť nárokovala 258 vítězství a sloužilo u ní asi 30 es. Pravděpodobně nejznámějším byl Sir Arthur Harris, který působil jako velitel roje a zastupující velitel perutě. Po válce peruti znovu velel od listopadu 1922 do října 1924 a později během druhé poloviny druhé světové války stanul v čele RAF Bomber Command.
Historie po první světové válce
V únoru 1919 se 45. peruť vrátila do Británie a 31. prosince byla rozpuštěna. V dubnu 1921 byla v Egyptě obnovena jako transportní jednotka a s Vickersy Vimy pomáhala zavádět letecké trasy přes Blízký východ. V březnu 1922 byla přesunuta do Iráku, kde s Vickersy Vernon plnila bombardovací a transportní úkoly. Vedle zavedení letecké poštovní linky Káhira–Bagdád převzala také úlohu leteckého dohledu poté, co velitel Arthur Harris upravil Vernony k nesení pum. Letouny přepravovaly vojáky do problémových oblastí a poté bombardovaly povstalecké vesnice v Iráku a Palestině. Na začátku listopadu 1926 byla peruť zredukována na jediný roj a následujícího ledna ji pohltila 47. peruť.
Dne 25. dubna 1927 byla znovu obnovena jako bombardovací jednotka s D.H.9A. Hlavním prostorem jejích operací leteckého dohledu byl Egypt a Palestina, ale letouny byly někdy vysílány až do Jižní Afriky, Nigérie, Iráku a Indie, někdy v síle celé perutě. B Flight byl od září 1935 do prosince 1936 trvale odloučen v Nairobi a poté se stal 223. perutí. V září 1929 nahradily D.H.9A Fairey IIIF a ve 30. letech následovala kombinace Hawker Hartů, Vickers Vincentů, Fairey Gordonů a Vickers Wellesleyů. Posledně jmenované v červnu 1939 nahradily Bristol Blenheimy.
Bombardovací operace za druhé světové války zahájila 11. června 1940, den po vstupu Itálie do války, útokem na italskou leteckou základnu El Adem. Následující den při náletu na Tobruk poškodila italský křižník San Giorgio. V červenci byl oddíl vyslán do Súdánu k útokům na Italskou východní Afriku a v září jej následoval zbytek perutě. O tři měsíce později se vrátila do Egypta a v červnu 1941 se účastnila syrské kampaně i bombardovacích operací v Západní poušti.
V únoru 1942 se přesunula do Barmy. Dorazila v době britského ústupu a v březnu se znovu shromáždila v Indii, odkud bombardovala japonské komunikační linie ve snaze zpomalit japonský postup. V prosinci začala přecházet na Vultee Vengeance a koncem června 1943 obnovila útoky na japonské základny a komunikace. Přechod na Mosquito začal v únoru 1944, ale problémy s lepidlem použitým při konstrukci letounů odložily obnovení operací až na 28. září 1944. Poslední válečnou misi provedla 12. května 1945 a krátce nato se přesunula do Indie.
V květnu 1946 se přesunula na Cejlon a v prosinci obdržela Beaufightery pro úderné úkoly. V květnu 1949 je doplnily tři Brigandy pro meteorologické lety, ale o měsíc později byly předány 1301. Flight před přesunem perutě do Malajska. Už v srpnu 1948 zde její oddíl podnikal lehké bombardovací operace proti komunistickým partyzánům a v květnu 1949 se zbytek jednotky přesunul do Kuala Lumpuru. V 50. letech pokračovala v operacích během Malajské krize s Brigandy, Hornety, Vampiry, Meteory, Venomy a Canberrami. Canberry nahradily Venomy do konce roku 1957 a peruť je používala až do rozpuštění 13. ledna 1970, čímž skončilo půlstoletí její zámořské služby.
Po obnovení 1. srpna 1972 se 45. peruť formálně stala výcvikovou jednotkou pro útoky na pozemní cíle s Hawker Huntery. Ve skutečnosti seznamovala nově vycvičené proudové piloty s létáním v operačním prostředí před přechodem na náročnější prvoliniové stroje. V červenci 1976 byla rozpuštěna a její úlohu převzala Tactical Weapons Unit.
V lednu 1984 byla obnovena jako 45. (Reserve) Squadron, 'stínová peruť' Tornado Weapons Conversion Unit. Jejím válečným úkolem bylo podporovat pozemní síly na evropském kontinentu při obraně proti sovětské invazi útoky na cíle hluboko na území ovládaném nepřítelem; pokud by konflikt eskaloval, zahrnovalo to i použití jaderných zbraní. Tento úkol skončil 31. března 1992 změnou označení na 15. (Reserve) Squadron.
Dne 1. července 1992 byla 45. peruť znovu obnovena převedením své identity na Multi-Engined Training Squadron u 6. Flying Training School na RAF Finningley. Formálně jako 45. (R) Squadron se v říjnu 1995 přesunula na RAF Cranwell. V březnu 2003 vyřadila Jetstream T.1 a nahradila jej Beechcrafty B200 King Air, pronajímanými a servisovanými civilní společností Serco."
